Příběhy

Káťa a Bobánek

2. listopadu 2009 v 22:13 | Tesi

"Tak fajn, koníčku, pro dnešek padla", pomyslela jsem si a zahodila jsem otěže. Konečně jsem totiž nabyla dojmu, že mé milované zvíře už žádnou sprosťárnu v plánu nemá. Včera totiž díky vydatnému dešti nebyl Bobánek pod sedlem; tím pádem jsem dnes zvolila naši oblíbenou běhací trasu s příhodným označením Velká Verušická.

Karkulačka ve světě...

1. října 2009 v 18:22 | Tesi

Nebyla však úplně obyčejná. Její anomálie spočívala například v nezvykle praktické instrukční sadě, ve schopnosti pojmout až milion konstant a v mnoha jiných přednostech, o možnosti uložení funkčního předpisu ani nemluvě. Není se však čemu divit, neboť maminkou naší malé Karkulačky byla samotná Motorola. A právě tato maminka jednoho dne pravila: "Milá Karkulačko, již jsi plně vyspěla. Tvůj vývoj je u konce a prošla jsi všemi výstupními testy. Nyní tedy můžeš směle opustit svůj domov a vyrazit do světa sama, bez doprovodu. I když používáš pouze omezenou RISCovou sadu instrukcí, zvládneš všechny situace stejnou mírou jako tví protivníci, ba dokonce s rychlejšími reakcemi. Proto se vůbec neobávám, že bys nesplnila poslání, jež na tebe kladu". Maminka Motorola se na okamžik odmlčela, neboť musela dát přednost přerušení s vyšší prioritou, avšak za nepatrnou chvíli opět pokračovala: "Jistě se stále pamatuješ na svého pradědečka Abaka, jenž v současném strojovém čase přebývá za velkým Mořem informací". Karkulačka souhlasně přikývla, Motorola si spokojeně protáhla interní sběrnici a pokračovala:"Nedávno nám totiž dědeček poslal mail, že mu docházejí funkční předpisy a začíná se nudit. A proto tě pověřuji, abys mu doručila nejnovější předpisy, které jsem pro něj právě dokončila. Jsou ještě teplé a krásně voní, tak dej pozor, aby je čerstvý vzduch nezderivoval. A ne aby ses po cestě nechala ovlivňovat nějakým vnějším rušením!". A tak si milá Karkulačka vzala několik záložních baterií na cestu, zkopírovala maminčin funkční předpis do šestnáctibitové paměti a vydala se na cestu.
Plavba Mořem informací nebyla nijak zajímavá, ba naopak. Nuda přímo donutila Karkulačku k její nejneoblíbenější činnosti, totiž ke kontrole parity. Maminka jí vždycky nabádala, aby tuto činnost prováděla dosti často kvůli ochraně dat. "Ale když ono je to tak zdlouhavé", bránila se vždy Karkulačka. Při plavbě však měla času nadbytek a tudíž si po několika opakováních kontroly na celý proces zvykla a stal se pro ni nedílnou součástí každého dne.

Wolfa a vlci (část 2.)

1. října 2009 v 16:29 | Tesi
Už to bylo delší dobu co se Wolfě zdálo,že konečně dospívala. Byla tak šťastná že každý večer spokojeně usínala s úsměvem na tvářích. Ale jednou v noci se to stalo. Do jeskyně vrazilo 9 medvědů a posměšně zařvali. Mufa a ostatní se do nich pustili. Zabili jich 5 a sil začalo ubývat. Wolfa a matky včetně vlčat se tvářily zděšeně. Jednoho medvěda právě zneškodnil Mufa. Zbývali 3 nepřátelé, a ona byla sama (vlčice vzadu strnuly hrůzou,protože byly mladé... ale co měla říkat Wolfa?!) .Navíc byla vyčerpaná. Z posledních sil se vrhla na oslabeného medvěda vzadu a zaryla mu drápy do krku. Neměla potom už sílu bojovat dál a padla vyčerpáním. Naštěstí se vzpamatovaly vlčice. Zaměřily se na medvěda který byl vepředu, ale ten se bránil a jednou ranou vyřadil 2 bojovnice. Ale také dlouho nevydržel a padl. Přihnal se druhý nepřítel a velkou bílou tlapou smetl ke zdi jeskyně zbývající vlčici...

Wolfa a vlci (část 1.)

27. září 2009 v 18:27 | Tesi
V jednom zapadlém kraji,v rozhlehlém lese Eshar,kde v polovině byla tráva a v druhé sníh,se eflím rodičům - Ari a Jallovi - narodila elfí holčička.Měla po tátovi malé uši a nos,po mámě hezké rty, modré oči a modrý vlas. Ari a Jall měli radost z nového přírustku,ale brzo plánovali dalšího potomka a malá netušila,že bude mít brzo jiné opatrovníky. A to hned za měsíc...
Luna už vystřídala všechny fáze a odloučení je tu. Ari a Jall se pomocí přemisťovacího kouzla dostaví do ledové části lesa daleko od domu. Ari položí miminko na kámen a pronese zaklínadlo a okamžitě s Jallem mizí.
Děťátko se rozbrečí. Řev a brek svíjejícího se uzlíčka nikdo z neslyší,až na smečku hladových vlků. Ten zvuk je přiláká a pak už běží za silnějším a silnějším pláčem. Po chvíli ji najdou.
Vlčice,která přišla o své vlče a jedno oko má slepé kvůli bojím které svedla,chytla děvčátko za hebvábnou látku,kterou měla uvázanou kolem sebe,a běžela s ostatními do své skrýše.Tam už si děvče vlčice a ostatní ze smečky vychovají...

Úvaha na téma Smrt. Co to vlastně je??

8. června 2009 v 21:39 | Terezska
Smrt je odchod někoho bližního, a když se zadíváte do jeho vyhaslých očí, ptáte se ikdyž je vám jasná odpověď, zda by se jeho život dal ještě zachránit. Někteří odcházejí neradi, někteří jsou nešťastní a ani nevědí co dělají a některým je smutno a jsou velmi nešťastní, bojí se dalších dnů a bojí se i lidí. Odchází jeden člověk a ten nešťastný smutný a vystrašený chce jít s ním. O tomhle vypráví příběh "Děvčátko se sirkami".

Pohádka O hladové rodince.

8. června 2009 v 21:16 | Terezska
Před pár stovkami miliony let žil v jedné velké tlupě mladý Homo jménem Vendelín Habilis. Bydlel v jeskyni se svou chlupatou družkou Boženkou, šesti malými chlupatými dětmi a třemi ochočenými žížalami. Jednoho dne se stalo, že se Vendelín vracel domů bez večeře pro svou rodinu, protože všechny jeho slepice přes noc uhynuly na mor. Podíval se na Božku, na východ z jeskyně, na oheň uvnitř, na krupobití venku, na Božku, na východ, na oheň, na východ, na Božku,na východ….nakonec vešel dovnitř.

Cesta do neznáma.

8. června 2009 v 21:12 | Terezska
Tento příběh se mi rodil v hlavě už velmi dlouho. Podnětem k jeho napsání mi byla píseň "Heal Me" od skupiny Westlife. Pokud by vás náhodou zaujal, napiště mi to prosím do kometářů. Když ano, dopíši ho sem celý. Pokud ne, snad vás to neznechutí :)
 
 

Reklama